Jan bican
domovy, tradice
10.4. - 14.5. 2025 VNITROBLOCK
Po úspěšných prezentacích v Hongkongu a Bangkoku se český malíř Jan Bican vrací do Prahy s výstavou Domovy, tradice, která bude k vidění ve Vnitroblocku. Výstava propojuje dvě klíčová témata Bicanovy tvorby – velkoměstský chaos a poetiku každodenních rituálů. Stejně jako v Bangkoku, i zde Bican skrze své obrazy reflektuje zranitelnost lidské existence, krutost i sladké pohlazení osudu, tentokrát v kontextu domova, zvyků a tradic, které nás formují.
Polemika nad strastmi lidského osudu a silou tradic
Co vlastně znamená domov? Je to fyzické místo, emoce, nebo spíše zvyk, který si neseme s sebou? Výstava Domovy, tradice otevírá otázky po našich kořenech a způsobech, jakými se tradice odrážejí v našich životech – ať už jde o rodinné rituály, gastronomii, folklór či moderní interpretace zvyků. Obrazy reflektují nejen české tradice, ale i jejich prolínání s asijskými vlivy, které Bican během svých cest absorboval.
Výstava však zachází dál – polemizuje nad strastmi lidského osudu, nad systémem, který formuje nejen naši kulturu, ale i naši každodenní realitu. Dotýká se témat, jako je prostituce, obchod s lidským tělem či hledání smyslu vlastní existence ve světě, který se zdá být stále více odcizený. Bican v těchto obrazech zachycuje neklid mladé generace, její melancholii i zoufalé pokusy o únik. Symbol tygra, který se v jeho dílech často objevuje, zde vystupuje jako metafora – síla a nezkrotnost, ale i křehkost a zranitelnost, kterou v sobě každý neseme.
„Tradice nemusí být jen historií, mohou být moderní součástí naší identity,“ říká umělec, jehož tvorba stojí na pomezí expresivní malby a vizuálního storytellingu. Domovy, tradice tak nejsou jen návratem k minulosti, ale i hledáním toho, jak se tradiční motivy mohou promítnout do současného vizuálního jazyka.
Od Bangkoku po české tradice
Po výstavách na Hong Kong Design Institute (2023, 2024) a v bangkokském Vanich House se část obrazů přesouvá do Prahy. Tato série propojuje dynamiku asijských metropolí s hlubší introspekcí a hledáním domova v neustále se měnícím světě. Vedle obrazů inspirovaných neonovým pulsem Bangkoku a velkoměstskou melancholií zde budou představeny i plátna zaměřená na české tradice – od masopustního reje po každodenní symboliku chleba jako základního prvku domova. Masopust v Bicanově pojetí není jen oslavou, ale i prolínáním úpadku a veselí – symbolem křehkosti lidské existence, oscilující mezi euforií a ztrátou.
Obzvláště zajímavá je série obrazů, která vznikla v kolaboraci se značkou Ploom přímo pro event Masopoost. Původně velkoformátní obraz, jenž sloužil jako vizuální dominanta události, byl recyklován a transformován do série menších obrazů. Ty společně tvoří ucelený koncepční příběh a reflektují prolínání tradice, oslavy i proměnějící se podoby současného umění.
Technika a inspirace
Bican pracuje především s akrylem na plátně, často v kombinaci s technikami vrstvení a strukturální malby. Jeho tvorba je charakteristická také surovými tahy černým inkoustem, fixem a sprejem, které dodávají obrazům expresivní syrovost. Tento přístup mu umožňuje zachytit syrovost městského chaosu i křehkost nostalgických vzpomínek. „Kombinuji expresivní tahy s detaily, které evokují vzpomínky a emoce,“ popisuje svou metodu. Jeho tvorba se neomezuje jen na plátno – jeho rukopis je přítomný i ve veřejném prostoru a módě. Jako jediný český umělec třikrát spolupracoval se značkou Puma, vytvořil netradiční umělecké instalace na výlohách hotelové sítě Almanac a pracoval na projektech se značkami jako Ploom, Forbes, Rekola nebo 1981 Second Hand. Součástí jeho portfolia jsou i velkoformátové murály v Galerii Šantovka a jeho díla byla prezentována nejen na Hong Kong Design Institute, ale i v rámci výstav Českého konzulátu v Hongkongu. Jeho dosud největší obraz o délce přes 5 metrů a výšce více než 3 metry je monumentálním svědectvím jeho umělecké vize a práce s prostorem a otevřenost komerčnímu propojení se světem umění.
Osobní vize a umělecký přesah
Bicanova tvorba zkoumá nejen vizuální estetiku, ale i hlubší otázky lidské identity a kulturního dědictví. Jaké místo mají tradice v moderním světě? Jak se proměňují pod vlivem globalizace? A mohou být stále živou součástí našeho každodenního života? Umělec vnímá svou práci jako most mezi minulostí a současností – jako dialog mezi tradicí a inovací.
„Každý rituál, každý zvyk je součástí našeho příběhu. Ať už je to masopustní průvod, rodinná večeře nebo ranní káva – všechno nás formuje,“ říká Bican.
ROZHOVOR | JAN BICAN
Kdy jste se začal zajímat o umění?
Už jako dítě jsem kreslil a vnímal svět skrze vizuální příběhy. Snažil jsem se utéct do svého vlastního světa. Postupně jsem se začal více zajímat o expresivní malbu a práci s prostorem, což vedlo k tomu, že se umění stalo nejen vášní, ale i způsobem, jak chápat svět kolem sebe.
Jak se vaše práce vyvíjela v průběhu času a jak se měnily vaše myšlenky a přístupy?
Na začátku jsem byl hodně intuitivní – maloval jsem, co jsem cítil, bez většího konceptu. Postupně jsem začal pracovat s tématy, která mě obklopují a ovlivňují. Přechod z českého prostředí do mezinárodního kontextu mě donutil přemýšlet nad tím, jak komunikovat univerzální emoce a jak spojit tradici s moderním vizuálním jazykem. Dřív jsem pracoval hlavně na papíře, později na plátně, teď kombinuji různé formy – od velkých murálů po módu, netradiční předměty nebo design. Baví mě překračovat hranice mezi médii a hledat nové způsoby vyjádření. Nejde o formu materiálu a podkladu, ale to, co na něj vytvořím.
Co je vaší inspirací?
Lidské osudy, atmosféra míst, tradice, ale i chaos měst. Často mě inspirují běžné momenty – rozhovory, pohyby lidí, neonová světla, stíny ve večerních ulicích. Všechno je o pozorování přítomného okamžiku a jeho přenesení do obrazu. Fascinuje mě kontrast mezi klidem a chaosem, mezi strukturou a spontánností – a právě ten se snažím zachytit v mé tvorbě.
Kdybyste měl svou práci popsat třemi slovy, jaká by to byla?
Intuitivní, syrová, příběhová.
Jaké techniky používáte nejčastěji a proč?
Kombinuji akryl s inkoustem, fixem a sprejem, protože mi umožňují pracovat rychle, nekompromisně a zachytit autenticitu okamžiku. Surové tahy a vrstvení dávají mým obrazům spontánnost, která odpovídá tomu, jak vnímám svět – jako nekonečně proměnlivý, plný kontrastů a energií.
Jaký dopad má vaše práce na vás a na společnost?
Každý obraz je pro mě způsobem, jak ukotvit pomíjivost okamžiku a dát mu hmotnou podobu. Skrze tvorbu sleduji lidské osudy, vztahy a situace, které se mohou zdát banální, ale v sobě nesou hlubší příběh. Pokud má moje práce rezonovat i s ostatními a vést k zamyšlení nad tím, co je pro nás v životě podstatné, pak má smysl.
Jak vnímáte pojem „domov“? Je to pro vás fyzické místo, emoce, nebo něco úplně jiného?
Domov je pro mě fyzické místo spojené s emocemi a nepopsatelnou energií. Vyrůstal jsem na vesnici, kde má vše jasně daný rytmus. Zároveň však miluji puls velkoměst a nových neprobádaných míst. Tohle napětí mezi řádem a chaosem se v mé tvorbě často objevuje – nostalgie po jednoduchosti domova a zároveň fascinace nevyzpytatelností světa.
Co vás inspirovalo k této výstavě a proč jste se rozhodli pro téma domovů a tradic?
Dlouho jsem se snažil porozumět svému místu ve světě – kde jsem doma a co si nesu s sebou. Tradiční rituály nám pomáhají ukotvit se v čase, dávají smysl naší přítomnosti, ale zároveň se mohou stát klecí. Zajímalo mě, jak se tradice proměňují, jak se přenášejí do současnosti, jak ovlivňují naše rozhodnutí, vztahy a vnímání reality.
Jak se ve vašich obrazech projevují různé kulturní vlivy?
Cesty po Asii mi ukázaly nové způsoby, jak vnímat prostor, barvy a symboly. Fascinuje mě prolínání různých kultur a to, jak univerzální některé motivy jsou – ať už jde o pouliční scény, neonové nápisy, náboženské symboly nebo jednoduchá gesta lidí, která se opakují napříč kontinenty. Tyto kontrasty přenáším do své tvorby, kde se české motivy střetávají s asijskými impulzy.
Jakým výzvám při své práci čelíte a jak je řešíte?
Nejtěžší je zachytit autenticitu okamžiku a nepřemýšlet nad tím, jak bude obraz vnímán. Když maluji, musím být vděčný za tu chvíli a neřešit, jestli je tah správný nebo špatný. Při tvorbě ani nevnímám, co zrovna tvořím. Druhou výzvou je balancování mezi uměleckou svobodou a konkrétními projekty – když pracuji na velkých formátech, murálech nebo módních kolekcích, musím hledat kompromis mezi vlastním rukopisem a potřebami spolupráce. Nikdy bych však nešel za hranici vlastních hodnot a přesvědčeních.
Proč název výstavy Domovy, tradice?
Protože domov je neustále se měnící koncept – je to něco, co si neseme uvnitř sebe, ale zároveň něco, co se formuje v čase a prostoru kolem nás. Tradice jsou kotvou i břemenem, něčím, co nás definuje, ale co si zároveň můžeme přetvářet podle vlastního příběhu. Výstava je o hledání téhle rovnováhy.
Kurátor: Kristína Kadáková
V případě zájmu o dílo kontaktujte: galerie@dudesandbarbies.cz
