Evelína Tůma Opičková

Švi hot

26.10. –⁠ 29.11. 2023 Kavárna co hledá jméno

Výstava „ŠVI HOT“ přináší pohled do světa umělkyně Evelíny Opičkové, jejíž tvorba je vedená vášní, emocemi a kontrasty. Do světa umění, který spojuje dvě zdánlivě nesourodé vášně - malbu a cyklistiku.

Na první pohled možná zaznamenáte kontrast mezi jejími obrazi - barevnými a plnými života, a zároveň nabitými pohybem a energií. To je zrcadlením umělkyně samotné, která svou vášeň pro malbu propojuje se svým sportovním duchem a láskou k cyklistice. Název výstavy "ŠVI HOT" odkazuje právě na tuto rozmanitost života, který umělkyně prožívá, a na vášně, které ji pohání.

V její tvorbě najdete zvířata a lidi, spojení reality a naivity, a výrazné barvy, které vytvářejí dynamiku a životnost. Každý obraz má svůj příběh a umělkyně se snaží přenést do diváků hezké emoce, i když někdy zobrazuje i méně pozitivní témata. Její tvorba je zrcadlem jejího optimistického pohledu na svět.

ROZHOVOR | Evelína Tůma Opičková

Kdy jste se začali zajímat o umění?
V podstatě od dětství. Doma jsme měli spoustu encyklopedií o všem možném a já milovala sobotní rána, kdy jsem v nich listovala. A listuji si v nich pořád. Od čtyř let jsem docházela na hodiny klavíru a vedle byla učebna výtvarky pro děti, kterou vedl ak. mal. Vladislav Kaska. Přesto že jsem byla v předškolním věku, na své hodiny mě přijmul a tím to vše začalo. Chtěla jsem kreslit to, co větší děti nebo dospělí na večerních kurzech, to co on. Dal mi základy kresby, naučil mě různé techniky malby. Do jeho ateliéru jsem docházela do roku 2016 i během studia designu.

Jak se vaše tvorba vyvíjela v čase a jak se měnily vaše nápady a přístupy k umění?
V dětství ak. mal. Kaska a jeho imaginativní realismus ve kterém zobrazoval lidi z blízkého okolí. Když jsem studovala design, nejvíce mě ovlivnil profesor Oliva, který mi asi v 17ti letech řekl, že vůbec neumím kreslit, nespolupracuje mi oko a ruka a vůbec na ty moje nápady není nikdo zvědavý. Tenkrát mě naučil, že kreslit umí každý a kreslit je jen řemeslo, buď ho budu umět v základech dobře, nebo opravdu není proč vymýšlet skvělé nápady, které neumím dotáhnout. Talent je jen špetka v tom všem. Nakoplo mě to a sem tam si tuhle větu sama zopakuji.

Druhý největší zásah, byl můj úraz na kole. Tehdy jsem nemohla vůbec nic dělat, a abych se zabavila, vrátila jsem se k malbě. Nikdy jsem nečekala, že během pár let bude několik desítek obrazů prodaných a lidi mi budou fandit.

Co je vaší inspirací? Vyjmenujte největší vzory.
Není to asi úplně inspirace, ale jsou to takové životní lásky. Miluju od dětství malíře florentské školy – Botticeli, Masolini, Da Vinci, Michelangelo. A pak další jako Frida Kahlo,  Rachel Fround a její zvířecí  hebké malby, které chce snad každý pohladit, Tiffany Anna Mathews a její barevná energie,.. 

Charakterizujte svou tvorbu 3 slovy.
Úplně stačí jedno – rozlítaná. Kolo, štětec, málo času a lítám v tom až po uši. 

Jaké jsou vaše oblíbené techniky a proč jste se rozhodli použít právě tyto techniky?
Akryl, skoro ničím jiným netvořím. Občas se věnuji leptu, suché jehle, linorytům a perokresbě.

Jaký vliv má vaše tvorba na vás a na společnost jako celek?
Pro mě je to jedna z možností, jak ventilovat své emoce a nápady mimo cyklistiky. Musí mít za sebou nějaký výsledek a musím být s ním já spokojená. Jsem jen holka, co jezdí na kole a maluje, ne velký umělec. Jsem ráda, že kolem sebe tvořím skupinu především mladých lidí, kteří se začínají zajímat o umění. Hledají v obrazech příběh a mě baví, že si tam najdou i něco jiného, než jsem zamýšlela.

Jaké emoce se snažíte přenášet prostřednictvím svých děl a proč jsou pro vás tyto emoce důležité?
Jsem věčný optimista, v obrazech se to promítá. Cílím vždy na hezké emoce, i když zrovna předávám ne zrovna pozitivní příběh. Vlastně taková jaká jsem a jak smýšlím, takové jsou obrazy.

Co je typické pro vaši tvorbu?
Zvířata, lidi, výrazné barvy a roztěkanost. Spoustu času věnuji tréninku na kole a mám čas pozorovat a přemýšlet. Většinou je vidět na první dobrou charakter lidí, všímám si maličkostí a některé pocity ve mně zůstávají. Na kole mě napadají naprosto spontánní věci a některé jsou právě tady na plátnech, a které tvořím pak v časovém presu mezi tréninky, prací a povinnostmi. Navíc vnímám lidské tělo jako neuvěřitelnou věc a to jak z pohledu krásy, tak z pohledu výkonu jako sportovec.

S jakými výzvami se setkáváte při tvorbě a jak se s nimi vyrovnáváte?
Výzva sama o sobě je dělat to, co mě baví, navzdory názoru a aktuální módě. Další typický požadavek je přesně v období před Vánoci, nahrne se mi spousty dotazů na zakázku. Portrét. Tím, že tohle nechci malovat, dávám spíš výzvu já. Chci vědět, koho mám malovat, co má rád, co dělá, jaký je, proč ho chtějí potěšit právě obrazem, ocení ho,..  Po mých dotazech zbyde tak 10% zakázek, které jsem zatím vždy zpracovala ke spokojenosti obou, jak zákazníka, tak mě.

Jak se vaše tvorba liší od jiných umělců a jakým způsobem nacházíte svůj jedinečný styl?
V podstatě jsem na hranici realismu a naivity ve velmi živých barvách, které vydám na plátno v krátké době a s velkým focusem. A strašně ráda křížím zvířata a polidšťuji je.

Co by měly odkazovat vaše malby pozorovatelům?
Každý jeden obraz má příběh. Chci, ať každý obraz visí a majitel si v něm pokaždé najde maličkost, která ho potěší, a která mu vnukne myšlenku.

Kurátor výstavy: Kristína Kadáková

V případě zájmu o dílo kontaktujte: galerie@dudesandbarbies.cz